Dobrá zpráva

Češi nejsou ovce. Potřebují církev jako kráva.

Ptali jsme se, jak můžeme proříznout českou náboženskou šeď. Nabídnout čerstvý pohled na Krista, který bourá zeď předsudků a nedůvěry. Pak přišla něžně šokující zpráva. Chcete vidět změnu? Buďte fialová kráva.

Pane. To má být vtip? Bože. Vážně cituješ Setha Godina? A pak nám to došlo. Kráva je Boží! Jo. Je to sice divný název pro církev. Ale bez mrknutí oka nás teleportuje do přítomnosti.

Minulost je past. Přítomnost je pastva.

Jasně. Jsme Češi. Církev je pro nás minulost. Uzavřená. Prostě past. Ale kráva? Je nadčasová. Normální. Odzbrojující. Lokální. Kde se pase kráva, na církev nikdo nenadává. Vtahuje nás do děje. Smějeme se → jsme zvědaví → ptáme se:

Proč jako kráva?

Jednoduše. Kráva patří na pastvu, ne do kostela. Žijeme tím, čím žije naše město. Fandíme všemu, co v něm Bůh dělá. Přidáváme se, ať to s námi roste. Tam, kde pracujeme a platíme nájem. Dáváme srdce, čas a neředěný zájem.

Lásko, to je Kravařsko!

Kráva je tu domácí. Patří do krajiny stejně jako tráva. Přežvýká jetel, bodláčí i plevel. A pak přijde zázrak. Kráva se rozdává. Vrací zpátky víc, než si bere. Mléko. Smetanu. Telata. Dokonce i kravince jsou baterie pro půdní bakterie. Pastva pulzuje. Kráva ji kultivuje. Prospívá životu. Na každém kroku přidává hodnotu.

Kráva je úkaz. Dokud je tu, laskavě připomíná světu, že náš Hospodář je blízko. Kdyby odsud zmizela, tvář Kravařska by se k nepoznání změnila. Takoví chceme být i my.

Církev, která by Kravařsku chyběla.